Útrapy třicetileté války pronikly také do slezských hor. Když Švédové přitáhli roku 1647 k městu Zuckmantlu (dnes Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo svůj majetek a zachraňovalo si holý život útěkem do hor. Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18. července zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž – radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli. Nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil.
Stalo se tak v říjnu roku 1718 a již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů P. Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Během deseti let byla na místě narození chlapce Martina postavena kaple a zápisy vyšetřující biskupské komise (tvořili ji kněz a dva lékaři) svědčí o tom, že během poměrně krátkého období došlo nejméně k pěti zázračným uzdravením.
- Foto: Původní milostný obraz Panny Marie byl vytvořený v roce 1718 malířem Šimonem Schwarzerem podle proslulého obrazu „pasovské“ Madony s dítětem od Lucase Cranacha. Od roku 1729 se nachází ve farním kostele ve Zlatých Horách. Podle tohoto originálu byla vytvořena mozaiková kopie na čelní straně současného chrámu, která byla vysvěcena v roce 1998.
Na přání věřících Zuckmantlu biskupský úřad ve Vratislavi svolil, aby byl velmi krásný obraz roku 1729 přenesen do farního kostela. Tento zázračný obraz – kopie proslulé „pasovské “ Madony s 
dítětem od Lucase Cranacha – tam zůstal dodnes. Pro lesní kapli byla zhotovena kopie jiná. Zakrátko však bylo toto poutní místo (zvané Maria Hilf – Panna Maria Pomocná) poprvé ve velkém nebezpečí. „Osvícené“ reformy Josefa II. dosáhly i sem a v roce 1785 bylo vrchností nařízeno dřevěnou kapli zbourat. Obyvatelstvo Zlatých Hor podpořeno biskupstvím se však bránilo. Odvolání proti úřednímu rozhodnutí bylo sice zamítnuto, ale ke zbourání kaple nedošlo, protože se v širém okolí nenašel nikdo, kdo by byl ochoten státní příkaz splnit. A to ani pod pohrůžkou, že k provedení příkazu bude použito vojska. Bylo to ale v době napoleonských válek a stát měl asi jiné starosti. Roku 1819 bylo úředně povoleno kapli znovu otevřít .
Zlatým písmem se do dějin Maria Hilf zapsal arcikněz dr. Philipp Dittrich, který přišel do Zuckmantlu roku 1830. Rostoucí příval poutníků jej přivedl na myšlenku vybudovat na místě nedostačující kaple nový kostel. Na otázku, kde k tomu vezme v chudém kraji potřebné peníze, odpověděl: „Znám jednu Paní, která vlastní neocenitelné bohatství a jejíž pomoci se nám určitě dostane. Tím spíše, že kostel bude určen k její oslavě.“
- Foto: Obraz vyhotovený pro lesní kapli v roce 1729. V období devastace poutního místa komunistickým režimem byl obraz ukrýván v rodinách. Při vysvěcení obnoveného kostela v roce 1995 byl obraz po více než čtyřiceti letech umístěn nad oltář v současné svatyni.
Tato důvěra se ukázala jako správná. Když stavba vešla ve známost, každý mariánský ctitel obětavě přispíval vším, co bylo v jeho silách. Bohatí dary, chudí vlastní prací. Zástupy poutníků vynášely na staveniště cihly, písek a kamení.
Základní kámen byl položen roku 1834 a k slavnému vysvěcení došlo na svátek Narození Panny Marie 8. září 1841.
Po zbudování nového kostela se počet poutníků ještě zvýšil a obliba Maria Hilf se rozšířila i mezi polské katolíky. Píle zlatohorských duchovních i obětavá láska 
věřících přinášely stále nové výsledky i při zvelebování poutního místa. Postupně byla vybudována řada zastavení křížové cesty (zvláště zásluhou statečného a nacisty pronásledovaného kněze P. Vincence Braunera), kaple sv. Marty a sv. Anny. V kostele položili novou dlažbu a zřídili oltářní lurdskou jeskyni, okna byla vyzdobena barevnými malbami ze života P. Marie. Z darů věřících vyrostly svaté schody a tzv. soudní brána, úmrtní kaple, Olivetská hora, kaple Poslední večeře, kaple P. Marie a sv. Antonína. Také posvátná studánka byla upravena důstojněji.
Foto: Poutníci před původním kostelem
Před druhou světovou válkou se počet poutníků každoročně odhadoval na 80 až 100 tisíc.
